200 Hard 2024
Po roce opět na startu závodu 200 Hard. Z minulého ročníku jsem věděl, co udělat jinak aby byla jízda komfortnější. Jaké byly přípravy nebo co jsem s sebou vezl za vybavení se dočteš v tomto reportu.
Obsah článku
Přípravy
Z loňského ročníku jsem si odnesl spoustu zkušeností, které jsem chtěl přenést do toho letošního. Snažil jsem se minimalizovat výbavu a oproti loňsku jsem se dostal i na delší vyjížďku. Minimalizace probíhala na všech frontách. Letos jsem vezl menší zátěž na zádech, vezl jsem s sebou méně jídla a oproti loňsku i dvě láhve s pitím.
Počasí
Letošní ročník byl ve znamení deště, který závodníky doprovázel cca 80km a také zimy, protože ve Špindlu mi teploměr ukazoval 9°C. Naštěstí déšť ustal v Jizerkách a při sjezdu do Josefova dolu vysvitlo i slunce, které nás doprovázelo až do jeho západu.
Problémy
Když už se počasí umoudřilo, vyrobil jsem si problémy sám. Nejdříve jsem někde ztratil neotevřenou láhev Coca-Coly, která, hádám, leží někde nad Železným Brodem. Zapomněl jsem si koupit a doplnit vodu, kterou jsem již po tmě čerpal z kohoutu u silnice. Nejvtipnější problém ale nastal při scházení Kozákovské červené jsem podklouzl a ulomil si BOA kolečko na tretře. Ještě, že mi v tu chvíli scházelo do cíle 60km.
Vybavení
Vybavení, které jsem vezl jsem oproti loňskému roku zredukoval. Místo 14l batohu mi letos stačila 4l vesta, do které se vešel 1,5l rezervoár s vodou a drobné jídlo. Zbytek úložného prostoru jsem vyřešil díky spolupráci s Acepacem. Konkrétně řidítkovými brašnami Barrel o objemu 2l a dvěma brašnami
Fat Bottle Bag o objemu 1l. Nutno říct, že brašna Barrel byla zbytečná a bezpečně bych se bez ní obešel. Vloni jsem s sebou měl dvě světla, která jsem pro letošní rok zredukoval o 50%. Bohatě stačilo jedno.
Čas, umístění
Oproti loňsku jsem na trase strávil o 40 minut méně. Což je samo o sobě slušné zlepšení, ale ještě na Kozákově jsem měl myšlenky, že bych mohl dojet do 23. hodiny, tedy vměstnat čas pod 15 hodin. A jelikož je druhá polovina méně jezditelná, tak se nezadařilo. I co se umístění týče jsem si oproti loňsku také o pár míst polepšil. O to tu ale nejde…
Dojezd
Když se blížila hranice 200 najetých kilometrů hypnotizoval jsem hodiny s přáním, dorazit do půlnoci. To se zadařilo a příjezdem ve 23:58 jsem, byť těsně, zvládnul trasu v rámci jednoho dne.
Po dojetí jsem Kubovi Jarošovi nemohl přijít na jméno, ale to netrvalo ani vteřinu. Tato akce je skvělá. Kuba se se mnou později loučil slovy: “Tak příští rok dlouhou…” A já říkám, asi jo…
Odkazy
Jaká byla moje první účast si můžeš přečíst zde.
Oficiální výsledky jsou k nahlédnutí zde.