400 ULTRA 2025 | Tomáš Dražan

Příběh, který mi napsal závod 400 Ultra 2025, by vydal na seriál. Nejlépe na tragikomedii s koncem, který vlastně nebyl špatný. Ale ani dobrý. Byl… složitý. Stejně jako celý tenhle závod. Ale pojďme hezky popořádku.

O závodu

Závod 400 Ultra je extrémní bikepackingový ultramaraton bez podpory, který prověří fyzickou i psychickou odolnost každého účastníka. Na trase dlouhé 400 km s převýšením 9 000 metrů, vedoucí z Mostku u Dvora Králové přes Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory, České Švýcarsko, České středohoří, Kokořínsko, Český ráj a zpět do Podkrkonoší, závodníci čelí náročnému terénu a měnícím se podmínkám.

Účastníci musí být plně soběstační, bez externí podpory, a orientují se pomocí GPS navigace podle předem poskytnuté trasy. Povinná výbava zahrnuje cyklistickou přilbu, výkonné světlo nebo čelovku, GPS zařízení a mobilní telefon. Závod je otevřen pro horská i gravel kola a nabízí dvě varianty tras: plných 400 km nebo zkrácenou 200 km verzi pro ty, kteří chtějí okusit atmosféru ultramaratonu.

400 Ultra je nejen fyzickou výzvou, ale i cestou k nezapomenutelným zážitkům a hlubšímu poznání sebe sama. Závodníci si odnášejí nejen únavu, ale i pocit hrdosti z překonání vlastních limitů a krásné vzpomínky na českou krajinu.

Start ve znamení nepromokavky

Na start přijíždím na poslední chvíli. Oblékám si nepromokavou bundu, i když váhám, jestli nevzít jen lehčí variantu. Pět minut do startu – na rozhodování není čas. Naštěstí. Po 7 kilometrech bundu sundávám, je teplo. O 10 kilometrů dál ji zase navlékám – začíná pršet. A při sjezdu do Pece přicházejí kroupy a zima jak v ruském filmu.

Trampská hospoda jako záchrana

Kompletně (nebo aspoň z větší části) usychám až kolem 21. hodiny v trampské hospodě. Dva světy se na sebe dívají s nepochopením – mokří cyklisté a trampové v maskáčích. Dávám si klobásu s Kofolou a pokračuju přes Jizerky. Výhled na osvětlený Ještěd je nádherný.

Energetická krize za Hrádkem

Za Hrádkem nad Nisou přichází první velká krize. Tělo okamžitě spálí všechno, co sním. Zastavuji na půl hodiny a do sebe postupně cpu gel, sušené maso a mix ořechů. Pomalu se to zvedá. Ale výšlap na Hvozd? Odměna v podobě pádu do kamenitého podkladu. V jednu ráno to fakt potěší.

Noc, mrholení a lavička pod přístřeškem

Pak následuje monotónní noční šlapání až do páté ráno. Začíná mrholit. Rozhoduji se pro změnu plánu – dávám si pauzu. Ne snad, že bych byl úplně na dně, ale spát v suchu mi přijde jako lepší nápad než pokračovat v dešti. Vytahuji thermo fólii, lehám na lavičku pod přístřeškem. Po hodině mě budí zima a ptáci.

Českým Švýcarskem s mezipřistáním na benzínce

Naštěstí neprší. Oblékám péřovku a vyrážím dál. V Děčíně opouštím trasu – benzínka mě láká na kávu a hot dog. Potřebuju pauzu. A taky WC.

Výšlapy, bolavé achilovky a… konec?

Za CP na 235. kilometru je tempo pomalejší, než jsem čekal. Následuje další pěší výšlap. A další. A s nimi přichází bolest – achillovky bolí při každém šlápnutí, nateklý kotník si všimnu až doma.

Na 255. kilometru (Garmin ukazoval 251 km, zbylé cca 4 km nachozeno) se zvedá vítr, obloha slibuje další déšť. Do oka mi navíc něco vlétlo, což později způsobuje hnisání a popraskané žilky. V tu chvíli vím, že končím. A je to vlastně jednoduché rozhodnutí – další večer v mokru? Ne, díky.

Konec, který vlastně není špatný

Závod jsem sice nedokončil, ale nelituju. Tento příběh si budu pamatovat dlouho – i se všemi bolestmi, deštěm a kroupami. Někdy to není o výsledku, ale o cestě. A tahle byla rozhodně nezapomenutelná.

Co si z toho odnáším?

400 Ultra jsem sice nedokončil. Ale neodjížděl jsem poražený. Spíš jsem si z toho závodu odvezl něco, co se do výsledkové listiny nevejde – zkušenost, respekt k vlastnímu tělu, a hlavně připomínku, že někdy je největší výhrou rozhodnutí říct „dost“.

Závod řečí čísel

Ujetá vzdálenost: 251,46 km (dle Garminu) reálně byla zdálenost větší o cca 7-8 km (pěší výstupy, kdy se mi Garmin vypínal – auto stop)
Celkový čas: 27: 06 hod
Čas pohybu: 15:23 hod (zde opět auto stop – podle trackeru jsem měl čas stání okolo 4 hodin, včetně hodinového spaní)
Nastoupáno: 4667 m (reálně vyšší – opět auto stop)
Průměrná rychlost pohybu: 16,5 km/h
Délka spaní: cca 1 hod v otevřeném přístřešku

Jaké jsem měl vybavení?

Co všechno jsem vezl s sebou? Kompletní gearlist i to, co jsem nevyužil najdeš v samostatném článku.