Jak jsem jel Gravel Blinduro 2023
Druhá moje účast na tomto již ikonickém závodě. Jak celý závod probíhá? Jaké jsou moje postřehy? Jak jsem si závod užil?
Co je Gravel Blinduro?
První zářijový víkend se už pošesté nesl ve znamení Gravel Blindura, největšího závodu svého druhu v České republice. Dvoudenní akce spočívá v okruhu, na kterém je rozmístěno několik rychlostních zkoušek (RZ). Čas strávený na celém okruhu se neměří, záleží jen na výsledcích z jednotlivých RZ. To umožňuje závod pojmout klidně jako pohodovou vyjížďku, během které si v rychlostních zkouškách můžete zazávodit. Okruh, včetně profilu, je dopředu znám z plánku, avšak rozmístění, délka a profil jednotlivých RZ zůstávají až do poslední chvíle tajemstvím. Startuje se po skupinách zhruba po dvaceti lidech v pětiminutových intervalech. Registrace do skupin probíhá předem, takže není problém přihlásit se se svými kamarády a celý víkend si na kole užít společně. Ovšem není podmínkou držet se během závodu své skupiny, jelikož pořadí se rychle míchá.
Po roce jsem se rozhodl znovu postavit na start tohoto závodu se svým gravel bikem Qayron One.Dr Q 1X. Jak to nakonec dopadlo?
První den
Po startovním signálu jsme vyrazili na okruh, který měřil zhruba 70 km s převýšením něco přes 1000 metrů. Už po prvních čtyřech kilometrech nás čekalo překvapení v podobě první rychlostní zkoušky (RZ). Na jejím startu už byli závodníci, kterým se zkouška nevydařila podle představ – buď kvůli pádu, nebo technickým potížím. To mě trochu znervóznilo, takže jsem tuhle RZ zajel příliš opatrně, tedy pomalu. Sjezd po volných kamenech nebyl na gravelu zrovna příjemný a následná endurová pasáž mě hned zkraje dne pořádně překvapila. I když byla tato RZ krátká, o to více intenzivní.
Další rychlostní zkoušky už byly více zaměřené na tah, s krátkými výjezdy a sjezdy. Poslední, pátá RZ dne, byla opět čistě endurová – nádherná úzká stezka po kořenech na šikmém svahu. První den jsem uzavřel na celkovém 68. místě.
Druhý den
Druhý den závodu začal o něco dříve, a to s opačným pořadím skupin. Trasa byla o něco kratší než předchozí den – měřila přibližně 60 km s převýšením kolem 860 metrů. Ještě před samotným startem jsem řešil defekt z předchozího dne. Po dojezdu jsem totiž zjistil, že mám v plášti velkou dřevěnou třísku, kterou jsem musel vytáhnout a plášť zaknotovat. Po vyřešení tohoto problému jsme vyrazili na dlouhý výjezd k první rychlostní zkoušce (RZ), která trvala téměř pět minut. Následovala druhá RZ, která byla téměř dvakrát delší. Nejdelší zkouška však byla ta předposlední, devátá – trvala přes 10 minut a střídala se v ní štěrkové výjezdy, sjezdy, asfaltové úseky, enduro pasáže a hrbolatá stezka po louce. Poslední RZ byla z pohledu kvality terénu nejnáročnější. Byla opět v enduro stylu, vedla přes kořeny v husté trávě až do lesíka, kde bylo potřeba neustále balancovat mezi brzděním a akcelerací. Navzdory potížím s defektem, noční migrénou a zvracením se mi podařilo posunout na celkové 61. místo.
Celkové hodnocení
Oproti loňskému ročníku, kdy byly všechny rychlostní zkoušky zaměřené především na co nejrychlejší výjezdy do kopců, byla letošní změna vítaná. Zkoušky byly zábavnější a pro mnoho závodníků i náročnější. Gravel kolo, které neodpustí žádnou chybu, často divoce poskakovalo po kořenech. Široké terénní pláště mi však poskytly výhodu. Lokalita závodu, Česká Kanada, je pro gravel jako stvořená. Nabízí rozmanité povrchy – od prašných cest, přes lesní stezky až po náročné enduro pasáže. Je zde spousta možností, jak si trasu užít. Pořadatelé Zdeněk Pól a Michal Prokop letos připravili opravdu skvělý závod. Rozmanitost a obtížnost jednotlivých RZ byla výborně vyvážená. Jedinou vadou na kráse byla úroveň zázemí cyklokempu ve Starém Městě pod Landštejnem – člověk si připadal, jako by se vrátil o pár desetiletí zpět, a to při cenách, které se pohybovaly na úrovni horských středisek, kvalita tomu neodpovídala.