<p>The post 400 ULTRA Výbava first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Závod řečí čísel

• Ujetá vzdálenost: 251,46 km (dle Garminu) reálně byla zdálenost větší o cca 7-8 km (pěší výstupy, kdy se mi Garmin vypínal – auto stop)
• Celkový čas: 27: 06 hod
• Čas pohybu: 15:23 hod (zde opět auto stop – podle trackeru jsem měl čas stání okolo 4 hodin, včetně hodinového spaní)
• Nastoupáno: 4667 m (reálně vyšší – opět auto stop)
• Průměrná rychlost pohybu: 16,5 km/h
• Délka spaní: cca 1 hod v otevřeném přístřešku

<p>The post 400 ULTRA 2025 first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Popis bundy

Acepac Contour Air je lehká (116g ve velikosti M) a odolná bunda, ideální pro cyklisty a outdoorové nadšence. Je navržena tak, aby poskytovala ochranu proti větru a lehkému dešti, a zároveň byla extrémně skladná. Díky tomu je vhodná pro rychlé oblékání i během nepředvídatelných změn počasí.

Contour Air je vyrobena z prodyšného a lehkého materiálu, což umožňuje efektivní odvětrávání při náročné fyzické aktivitě. Bunda je snadno sbalitelná do malého balíčku, což oceníš při bikepackingu nebo během delších túr, kde je prostor v batohu omezený.

Díky ergonomickému střihu a pružným materiálům se skvěle přizpůsobí pohybu těla, což zajišťuje maximální komfort během jízdy nebo chůze. Je tedy perfektní volbou pro ty, kteří hledají lehkou, funkční a přitom skladnou ochranu proti počasí.

Můj torture test

To, že se někdy věci testují v podmínkách, na které nebyly uzpůsobeny je celkem běžné a vlastně nejvíce vypovídající měřítko. Já tuto bundu otestoval během letošního závodu 200 Hard, kdy panovalo, kulantně řečeno, nehezké počasí. Chladno a vytrvalý déšť byl nejlepší způsob jak otestovat tuto větrovku. Jo, pořád tak této bundě říkám…

Ochrana proti dešti

Contour Air je sice voděodpivá, ale mnoho lidí si tento pojem plete s voděodolnou. Je potřeba říct, že snese sice hodně vody, ale ve vytrvalém dešti v suchu nebudeš. I když… Sám jsem byl překvapen, kolik toho snese a co je nejdůležitější je, že rychle schne. Nenasákne vodu, takže stačí málo a je zase suchá.

Ochrana proti větru

Tady je Contour Air jako ve vodě. Během závodu, kdy jsem sjížděl z hor v mokru jsem nepocítil pocit chladu z větru. Ano byla mi zima celkově, ale bunda krásně izolovala. Za normálního použití v suchu bunda neprofoukne a má i velmi dobré ventilační schopnosti.

Odolnost

Tady je asi největší překvapení. Ne že by tato bunda neměla nic vydržet, ale přece jenom – v dešti a v blátě (kdy vzniká tzv. brusná pasta) všechny oděvy, brašny a v neposlední řadě i kolo prostě trpí a může dojít k nějakému oděru. To je prostě fakt. Na zádech jsem vezl vestu, která sice skvěle drží, ale stejně dochází k jejímu (leč k mírnému) pohybu. Materiál bundy však zůstal bez poškození.

Závěr testu

Po 16-ti hodinách v nepříznivých podmínkách jsem dojel celý zablácený, ale naštěstí ne mokrý. Pršelo cca polovinu závodu, ale v Krkonoších a Jizerkách. Takže izolační vlastnosti této bundy jsem vyzkoušel naplno a obstála. Nepromokavost, přesněji řečeno voděodolnost, je na vysoké úrovni. Díky použitému materiálu a DWR úpravě zvládne opravdu dost. Ale pamatuj, že to není igelit, který tě stoprocentně před vodou ochrání.

Běžné použití této bundy

Při běžném použití, resp. při běžných podmínkách je tato bunda nepostradatelným parťákem. Osvědčila se mi jak v hradecké nížině, tak i později v Itálii, kde se na vrcholku hory změnilo počasí a mně stačilo si vyndat malý pytlíček s touto bundou a byl jsem zase v teple…

Odkazy

Odkaz na produkt: Acepac Contour Air

Report ze závodu: 2OO Hard 2024

<p>The post Skutečný test větrovky Acepac Contour Air first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Popis batohu

Cyklistický batoh Acepac Zam 15 je kompaktní a funkční batoh navržený především pro cyklisty a outdoorové nadšence. S objemem 15 litrů poskytuje dostatek prostoru pro uložení všech potřebných věcí na kratší výlety, ať už jde o náhradní oblečení, jídlo, nářadí nebo hydrovak.

Zam 15 je vybaven ergonomicky tvarovanými ramenními popruhy a prodyšným zádovým panelem, který zajišťuje komfort při nošení a dobrou ventilaci, což oceníte zejména při delších jízdách nebo túrách. Batoh je kompatibilní s hydrovakem, má speciální přihrádky pro lepší organizaci vybavení a několik kapes, včetně těch na bederním pásu, které umožňují rychlý přístup k malým věcem, jako jsou energetické tyčinky nebo telefon.

Prostornost batohu

Ač se někomu může zdát objem 15 litrů málo, tak pro většinu cyklistů je toto ideální velikost na delší výlety. Skvěle se hodí na turistiku, do které se dá s přehledem sbalit na dva dny, a to včetně spacáku. ZAM se neztratí ani při každodenním městském nošení.

Kapsy a zipy

Hlavní úložný prostor otevřeš velkým zipem, který je naprosto úžasný. Nachází se na čele batohu a díky němu máš skvělý přístup ke všemu, co se v batohu nachází. Další možností, jak se dostat dovnitř batohu je velký zip na straně batohu. Mnozí tuto funkci ocení při rychlé potřebě v batohu něco vylovit nebo se třeba jen napít z vnitřní kapsy na láhev. Uvnitř batohu se nachází polstrovaná přihrádka na hydrovak nebo třeba pro notebook. Na zadní straně batohu najdeš malou, síťovanou kapsu na drobnosti, které je potřeba mít neustále při sobě, ale i nenápadnou kapsu na chránič páteře, který se musí dokoupit zvlášť. 

Dalšími úložnými prostory jsou dvě kapsy na vnitřní straně čela batohu. Opět do nich lze uložit brýle, nářadí nebo všech možných i nemožných drobností. Uvnitř batohu je i výše zmíněná kapsa na láhev. 

Z boku batohu jsou na obou stranách i menší kapsičky – jedna na zip a jedna volně přístupná.

Zespod batohu je kapsička na pláštěnku, která je součástí. Najdete tu i dva popruhy, kterými lze přichytit brašnu Dry Bag a objemu 8l. Tohle oceníte zvlášť při vícedenních putováních.

Popruhy

Pohodlí při jízdě nebo nošení batohu zásadně ovlivňují zážitek z dobrodružství. Popruhy tohoto batohu jsou dělené, což jsem ze začátku vnímal jako nevýhodu, ale při reálném používání jsem nepostřehl situaci, kdy by mě toto limitovalo. Dají se krásně nastavit tak, aby batoh padnul jak malé postavě, tak i velkému hromotlukovi. Odnímatelný hrudní popruh disponuje píšťalkou. Můžeš si tak na své cestě pískat.

Postřehy z používání

• ZAM 15 je nejen cyklistický batoh
• Vejde se do něj víc, než se může zdát
• Díky možnosti použití s chráničem páteře je vhodný i na enduro ježdění
• Skvělé přístupy do hlavní komory batohu
• Odolný materiál vydrží i hrubší zacházení

Závěr

Před tímto batohem jsem měl Camelbak Mule o objemu 12 litrů a zdá se mi, že jsem do něj nedal ani polovinu toho, co do ZAM 15. Nevím, do jaké míry toto může být pro někoho relevantní informace, ale je to můj subjektivní názor. Musím vyzdvihnout dva přístupy s velkými zipy do komory batohu. Hledání vybavení nebylo jednodušší. Díky kapsám je organizace jednoduchá.

Odkazy

Odkaz na produkt: Acepac ZAM 15

Spolupráce s Acepac

<p>The post Batoh Acepac ZAM 15 first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Popis brašny

Bez nadsázky lze tvrdit, že se jedná o jednu z nejpoužívanějších brašen. Je vyrobena z materiálu Nylon Robic, který se pyšní až o 50% větší pevností než standartní materiál Nylon 6. Dlouhý, voděodolný zip japonské značky YKK je vybaven dvěma jezdci a proto se do brašny pohodlněji vstupuje. Díky tomu, že je zip voděodolný, ale otevírání brašny za jízdy jednou rukou nehrozí. Je potřeba použít druhou ruku k přidržení brašny. Uchycení brašny k řidítkům je klasické, tedy dva hypalonové popruhy na suchý zip. K rámu je pak brašna připevněna poutkem s plastovou přezkou. Na čele brašny je umístěn i “řetízek” pro připevnění malé blikačky nebo třeba brýlí. 

Díky odnímatelnému popruhu lze z této brašny udělat i fešnou kabelku na cestě do hospody.

Vnitřek brašny je vyveden v kontrastní žluté barvě, což se hodí při hledání obsahu brašny. Čtyři kapsičky uvnitř pojmou například multiklíč nebo sadu na opravu defektu. Uvnitř najdeš i popruh s plastovou karabinou na klíče, takže už je nemusíš lovit v plné brašně. 

Co vše se do ní vejde?

Díky velkému objemu 2l pojme opravdu hodně vybavení. Testoval jsem například set pro přípravu kávy, který obsahoval 600ml hrnek (uvnitř hrnku byla 100g kartuš a mini vařič) a klasický plecháček. Takže díky této brašně si uděláš kafe kdekoliv se ti zamane a nemusíš kvůli tomu tahat nějaké extra vybavení. Stačí tento Barrel, který máš stejně připevněný na kole. Samozřejmě pojme vybavení, které každý vozí na běžnou vyjížďku, jako například lehkou bundu, bajkovou duši, CO2 pumpičku a stále ještě zbývalo místo na mobil, klíče nebo powerbanku. 

Postřehy z používání

• Pokud brašnu správně připevníš, tak se na řidítkách ani nehne. 
• Skvěle drží jak na gravelu, tak i na rovných řidítka horského kola.
• Brašna NENÍ vodotěsná, tedy při velkém dešti promokne, ale vydrží opravdu hodně.
• Za jízdy jí rozepněš jen velmi těžko.
• Při osazení řidítky dalším vybavením jako například světlem a předsazeným držákem na navigaci může vzniknout problém s roztečí upevňovacích popruhů, což je ale u tohoto typu brašen normální.

Závěr

Před touto brašnou jsem měl na kole obdobnou brašnu s objemem 1,3l a trochu se obával většího rozměru brašny Acepac Barrel. Ale není se čeho bát. Rozměry jsou akorát a ani při horním úchopu na gravel řidítkách není s její délkou problém. Univerzální použitelnost této brašny bude mít za následek, že jí z řidítek jen tak nesundáš, ani když pojedeš jen pro rohlíky. 

Fakta

• Rozměry: Ø 12 x 20 cm (udáváno výrobcem)
• Váha: 165g (udáváno výrobcem)
• Objem: 2l
• Barvy: černá, šedá (která v reálu spíše připomíná olivovou)

Odkazy

Odkaz na produkt: Acepac Barrel MKIII

Spolupráce s Acepac

<p>The post Acepac Barrel MKIII first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Popis brašny

Tato válcová brašna je vyrobena z materiálu Nylon Robic, který je až o 50% pevnější než standardní tkanina Nylon 6. Uchycuje se jedním popruhem na suchý zip za řidítka a druhým za představec. Nastavení brašny vůči řidítkům je hodně variabilní a s nastavením si lze snadno hrát. Spodní uchycení ke korunce vidlice nebo k rámu je řešeno páskem s plastovou sponou Duraflex. Uzavírání brašny je řešeno stahovací gumičkou s plastovou zarážkou. Ta sice jde jednou rukou těžkou utáhnout a zavřít brašnu, ale není to nemožné. Kapsička na čelní straně této brašny je vhodná pro ukládání například obalů od jídla. Je ale dostatečně velká na to, aby pojmula nějaké drobné vybavení, třeba multiklíč.
Vnitřní podšívka je kontrastní žlutá, pro lepší orientaci v brašně. I když vzhledem k velikosti brašny to není nezbytně nutné. Uvnitř brašny se již nenachází žádná další přídavná kapsička.

Co všechno se do ní vejde?

Jak již název napovídá, vejde se do ní litrová tritanová láhev, se kterou se ani po naplnění brašna na řidítkách nehne. Dále je vhodná pro jídlo nebo třeba na powerbanku, která je tak hned u řidítek. Využití této brašny se na první pohled nemusí zdát až tak velké, ale opak je pravdou. Objem 1l pojme velké množství kontrabandu. Brašna není vodotěsná, proto při převážení powerbanky doporučuju ji vložit do nepromokavého a uzavíratelného (dobře uzavíratelného) pytlíku. Nutno ale podotknout, že lehký déšť vydrží brašna dlouho. 

Postřehy z používání

• I přes malé popruhy unese minimálně 1kg
• Uzavírání jednou rukou je komplikovanější, ale lze.
• Plastová zarážka zavírací gumičky cinká o rám, ale lze vyřešit zastrčením do všitého řetízku.
• Brašna NENÍ vodotěsná, tedy při velkém dešti promokne, ale vydrží opravdu hodně.
• S naloženou brašnou je lehce zmenšený poloměr zatáčení. Při jízdě to je ale nepostřehnutelné.
• Vhodná pro gravel i horská kola.
• Doporučuji v místě kontaktu s rámem podlepení rámu ochrannou fólií. Při otáčení řidítky se mírně brašna pohybuje, zcela logicky.

Závěr

Podceňovaná a přehlížená řidítková brašna, která překvapí svojí univerzálností a jednoduchostí. Poprvé jsem dva kusy této brašny použil na závodu 200 Hard a bohatě mi postačila pro tyčinky a powerbanku. Čím rovněž překvapí je její váha, konkrétně pohých 61g je úctyhodně malé číslo.
Sice to není brašna, kterou budeš vozit na svém kole denně, ale je naprosto skvělá na dlouhé závody nebo bikepacking, kdy potřebuješ mít jídlo co nejblíže ruce. 

Fakta

• Rozměry: ø 10cm x [14,5-19] cm (udáváno výrobcem)
• Váha: 61g (váženo)
• Objem: 1l
• Barvy: černá, šedá (která v reálu spíše připomíná olivovou)

Odkazy

Odkaz na produkt: Brašna Acepac Fat Bottle Bag MKIII

Spolupráce s Acepac

<p>The post Acepac Fat Bottle Bag MKIII first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Přípravy

Z loňského ročníku jsem si odnesl spoustu zkušeností, které jsem chtěl přenést do toho letošního. Snažil jsem se minimalizovat výbavu a oproti loňsku jsem se dostal i na delší vyjížďku. Minimalizace probíhala na všech frontách. Letos jsem vezl menší zátěž na zádech, vezl jsem s sebou méně jídla a oproti loňsku i dvě láhve s pitím.

Počasí

Letošní ročník byl ve znamení deště, který závodníky doprovázel cca 80km a také zimy, protože ve Špindlu mi teploměr ukazoval 9°C. Naštěstí déšť ustal v Jizerkách a při sjezdu do Josefova dolu vysvitlo i slunce, které nás doprovázelo až do jeho západu. 

Problémy

Když už se počasí umoudřilo, vyrobil jsem si problémy sám. Nejdříve jsem někde ztratil neotevřenou láhev Coca-Coly, která, hádám, leží někde nad Železným Brodem. Zapomněl jsem si koupit a doplnit vodu, kterou jsem již po tmě čerpal z kohoutu u silnice. Nejvtipnější problém ale nastal při scházení Kozákovské červené jsem podklouzl a ulomil si BOA kolečko na tretře. Ještě, že mi v tu chvíli scházelo do cíle 60km.

Vybavení

Vybavení, které jsem vezl jsem oproti loňskému roku zredukoval. Místo 14l batohu mi letos stačila 4l vesta, do které se vešel 1,5l rezervoár s vodou a drobné jídlo. Zbytek úložného prostoru jsem vyřešil díky spolupráci s Acepacem. Konkrétně řidítkovými brašnami Barrel o objemu 2l a dvěma brašnami
Fat Bottle Bag o objemu 1l. Nutno říct, že brašna Barrel byla zbytečná a bezpečně bych se bez ní obešel. Vloni jsem s sebou měl dvě světla, která jsem pro letošní rok zredukoval o 50%. Bohatě stačilo jedno.

Čas, umístění

Oproti loňsku jsem na trase strávil o 40 minut méně. Což je samo o sobě slušné zlepšení, ale ještě na Kozákově jsem měl myšlenky, že bych mohl dojet do 23. hodiny, tedy vměstnat čas pod 15 hodin. A jelikož je druhá polovina méně jezditelná, tak se nezadařilo. I co se umístění týče jsem si oproti loňsku také o pár míst polepšil. O to tu ale nejde…

Dojezd

Když se blížila hranice 200 najetých kilometrů hypnotizoval jsem hodiny s přáním, dorazit do půlnoci. To se zadařilo a příjezdem ve 23:58 jsem, byť těsně, zvládnul trasu v rámci jednoho dne.
Po dojetí jsem Kubovi Jarošovi nemohl přijít na jméno, ale to netrvalo ani vteřinu. Tato akce je skvělá. Kuba se se mnou později loučil slovy: “Tak příští rok dlouhou…” A já říkám, asi jo…

Odkazy

Jaká byla moje první účast si můžeš přečíst zde.

Oficiální výsledky jsou k nahlédnutí zde.

<p>The post 200 Hard 2024 first appeared on Tomáš Dražan.</p>

O značce

Acepac je česká značka, která se specializuje na vývoj a výrobu bikepackingových brašen a dalšího vybavení. V její nabídce najdeš nejen brašny, ale například i lehké bundy, které se hodí nejen na kolo, ale také na turistiku nebo třeba do města.

O každé brašně vznikne recenze, která bude z reálného používání.

Seznam testovaných brašen, batohů a oblečení Acepac

• Saddle Bag MKIII
• Drop Post Bag MKIII
• Barrel MKIII
• Bar Bag MKIII
• Mini Bar Roll MKIII
• Fuel Bag M MKIII
• Triangle Frame Bag MKIII
• Minima Bag MKIII
• Fat Bottle Bag MKIII
• Batoh Zam 15 Exp MKIII
• Batoh Flite 10 MKIII
• Ledvinka Onyx 5 MKIII
• Bunda Contour Air
• Bunda Contour Alpha
• Bunda Micron
• Tube Wrap MKIII

Seznam dalšího vybavení

• Spacák Pinguin Lava 350
• Vařič Pinguin Atom Titan
• Vařič Pinguin Surpass Titan
• Zapalovač Pinguin Piezzo Igniter
• Hrnky Pinguin Mug Titan 600ml a 1100ml
• Nádobí Pinguin Solo
• Láhev Pinguin Bottle S
• Láhev Pinguin Tritan Fat Bottle 1,0L
• Multitool Leatherman Signal
• Nůž SRM 9225-KB

Všechny produkty najdeš na stránkách www.activent.cz

<p>The post Spolupráce s Acepac first appeared on Tomáš Dražan.</p>

Výběr modelu

Rozhodování bylo od začátku snadné – chtěl jsem jednoplacku, takže volba modelu Q a verze 1X byla jasná. Co se týče barvy, volba padla téměř okamžitě na variantu s názvem Mustard. Tato hořčicová barva je zvláštní tím, že na slunci doslova září s nádechem limetkové. Tato barevná kombinace je standardně nabízena na základním modelu, ale díky možnosti customizace jsem měl možnost si ji vybrat.

Pohon a jeho tuning

Takže máme vybraný model i barvu. Následoval výběr komponentů, které byly zvoleny tak, aby přesně splňovaly mé požadavky. Sériová 11rychlostní sada GRX byla doplněna větším převodníkem Garbaruk s 42 zuby a vodítkem s kladkami od stejné značky. Už na začátku jsem měl jasno, že některé komponenty chci sladit do fialové barvy. Fialové vodítko jsem doplnil stříbrnými kladkami, což vytvořilo zajímavý kontrast. Převodník byl sice jen v černé barvě, ale to nakonec vůbec nevadilo. Naopak to vypadá skvěle.

Ruce jako v bavlnce

Největší otázkou bylo, jak zajistit pohodlí pro ruce. Měl jsem na výběr dvě možnosti. První, dražší a těžší, byla odpružená gravel vidlice. Tu jsem prozatím zamítl a rozhodl se pro odpružený představec Redshift ShockStop. Tento představec nabízí až 20 mm zdvihu, což je o 10 až 20 mm méně než odpružená vidlice (v závislosti na značce), ale zároveň je o kilo lehčí. Uvnitř představce jsou vyměnitelné elastomery, které se přizpůsobují váze jezdce. Tento systém jsem už znal a věděl jsem, že funguje výborně, ale přesto jsem se těšil na zkušenost z terénu. Musím přiznat, že je potřeba si trochu zvyknout na jeho chod, ale to trvá jen chvíli. Nejsou tam žádné nežádoucí pohyby a při spodním úchopu se představec ani nehne. Při držení za páky krásně absorbuje nerovnosti. Je to opravdu skvělý doplněk.

Pláště, co svět neviděl

Další věc, kterou jsem musel vyřešit, byly pláště. Původně jsem plánoval vyměnit 40mm pláště za něco širšího, konkrétně 43-45mm. Nakonec jsem ale objevil pláště WTB Venture 50mm s béžovými boky. Měl jsem trochu obavy z většího valivého odporu a toho, že by kolo připomínalo spíš horské kolo s beranama. Nakonec to ale vůbec nebyl problém. Na asfaltu jsou pláště rychlé a v terénu drží skvěle. Samozřejmostí je bezdušová úprava.

Co dalšího jsem (ne)vyměnil?

Většina ostatních komponentů zůstala téměř sériová. Kola jsou Mavic Allroad, teleskopická sedlovka Crankbrothers, o které se zmíním níže. Řídítka jsem nechal beze změn, ale vyměnil jsem sedlo. Původní Fizik jsem nahradil modelem WTB Volt, který mám vyzkoušený i na dlouhých 300km jízdách a vím, že mi perfektně sedí. Omotávku jsem zvolil Ciclovation Grind Touch v hnědé barvě, která skvěle ladí s béžovými boky plášťů.

Co ta teleskopka?

Co se týče teleskopické sedlovky, původně jsem jí neplánoval. Nakonec jsem ji však namontoval s páčkou Wolf Tooth Light Action, která je umístěna u představce, což usnadňuje její rychlou výměnu bez nutnosti narušit omotávku. Pokud bych někdy potřeboval pevnou a lehčí sedlovku, nebude to žádný problém.
Edit: No, nakonec nebyl problém jí vyměnit za pevnou… 🙂

Šperky z ameriky

Doplňky jsou převážně od americké značky Wolf Tooth. Patří mezi ně ocelový košík Morse, rozšiřující ližina B-Rad, fialová objímka sedlovky (ještě není na fotce) a fialové hliníkové šrouby.

Gramy / negramy

Toto kolo jsem stavěl s důrazem na funkčnost a pohodlí pro delší vyjížďky. Hmotnost mě až tak nezajímala. Pro ty, co to ale zajímá, váha kola je zhruba 11,6 kg včetně pedálů. Na první pohled se to může zdát hodně, ale kdybych chtěl šetřit váhu, sundal bych teleskopku, pořídil zmíněná kola SL a nasadil užší pláště. Tím bych ušetřil zhruba 1 kg. I pedály a kliky nejsou nejlehčí, takže i tady by byla možná úspora. Jenže mým cílem bylo hlavně pohodlné a funkční kolo, a ne co nejnižší váha.

Závěr

Jízda na tomto kole je skvělá. Je tuhé, pevné a v terénu pohodlné, zatímco na asfaltu sviští jedna radost. Teď už jen zbývá vyrazit na nějaké delší výlety a zjistit, zda se mé domněnky při stavbě potvrdí.

Odkazy

Jak jsem jel Gravel Blinduro 2023

Oficiální stránky výrobce

<p>The post Moje stavba kola Qayron One.Dr Q 1X first appeared on Tomáš Dražan.</p>

O závodu 200 Hard

Formát závodu bez podpory spočívá v tom, že se jede po nevyznačené trase a bez občerstvovacích stanic. Vše je tedy v rukou závodníka. Necelý týden před startem dostáváme soubor s trasou, kterou si musíme nahrát do svých GPS navigací a podle které pojedeme. 

Den D

Den D pro mě začal budíkem ve 4:00, rychlá snídaně a dobalení posledních věcí. V 5:26 mi jel vlak směrem Dvůr Králové. To bych nebyl já abych stíhal vše podle plánu. V 5:17 ještě dofukuji přední kolo a vyrážím na vlak. Ze Dvora se dopravuji do místa startu po vlastní ose. Objízdnou ceduli ignoruji, ale rozkopaná silnice dala najevo, že cedule nelhala. Naštěstí se dalo na biku projet a tak jsem pokračoval do Mostku, kde byl start a cíl závodu. 

Samotný závod

V 8 hodin odstartovala 200km dětská trať, kde jsem se kvůli zimě nejprve vydal v bundě a návlecích, což mě zdrželo při prvním a druhém kopci, kdy jsem je musel sundat. Během sjezdu mi helma klouzala a narážela do brýlí, což vyústilo ve ztrátu světla po nárazu větve, což mě donutilo zastavit a hledat ho. Po úspěšném nalezení jsem pokračoval, ale musel jsem čekat na zprovoznění navigace. Oběd jsem nakonec zkonzumoval na lavičce ve Špindlu místo v restauraci, jak jsem původně plánoval.

Cesta z Harrachova do Josefova dolu probíhala plynule, avšak po setkání s dalšími závodníky a získání přezdívky pan košila se stala náročnější kvůli zvláštnímu terénu. Krátké prudké stojky byly střídány pětikilometrovým kamenitým stoupáním, které jsem musel zdolat pěšky za hodinu. Výjezd na Kozákov byl však parádní, i když po 130 kilometrech bylo náročné vystoupit během 6 km o více než 400 metrů. Sjezd byl technicky náročný, a tak jsem se rozhodl nejprudší pasáž sejít, abych se vyhnul nebezpečným pádům.

Poslední zastávka ve Hrubé Skále probíhala za soumraku, a tak jsme zapnuli světla. Pokračovali jsme ve třech a sjížděli závodníky, přičemž jsme míjeli Trosky a čelili dvěma stoupáním, včetně obtížného do Tábora. Měl jsem hlad, protože jsem se na předchozí zastávce nenajedl, a tak jsem si dal oříšky, hermelín, sušené maso a proteinovou tyčinku, což mi zabralo 10-15 minut. Po doplnění zásob jsem se vydal na dlouhý sjezd téměř až do Pecky, kde jsem skupinku dojel a nakonec i předjel.

V Pecce zhasla přední svítilna, což mě donutilo hledat náhradní světlo z batohu. Po několika výjezdech jsem dorazil do autokempu v Mostku po 201 kilometrech a 16,5 hodinách s převýšením 5700 metrů. Necítil jsem se šťastný ani unavený, spíše prázdný, a dal jsem si pivo s limonádou v očekávání sprchy a postele. Umístil jsem se na děleném 37.-38. místě z 91 dokončivších, ale to nebylo důležité; přátelská atmosféra a slunečné počasí byly podstatnější.

Trasa

Druhý den po dojetí jsem říkal, že bych trasu otočil, že by byla zajímavější a možná i jezdivější, ale asi ne. Pravda je, že začátek v Jizerských horách utíkal rychle. Široké cesty, dlouhá, ale nikterak prudká stoupání. Druhá polovina už tak jezdivá nebyla. Krátké prudké stojky, úzké terénní cesty, kde to moc nejelo. Původně jsem byl přihlášený do vypsané kategorie Gravel, ale v týdnu před závodem jsem se přehlásil do MTB kategorie. Nutno podotknout, že to byla dobrá volba. Trasa byla náročná, drncavá a plná relativně těžkých sjezdů. Obdivuji každého, kdo se na start postavil na gravelu. Na druhou stranu defektů grevlistů jsem potkal několik.

Co jinak?

• Nutno podotknout, že do dne závodu jsem najel pouze 1000km a nastoupal cca 6000m. Tady je velká rezerva pro budoucí zlepšení. Nemůžu ale říct, že by mi kilometry chyběly ve výkonu. Do kopce mi to vcelku jelo a ve sjezdech jsem ostatním ujížděl. Chyběly ale hodiny v sedle, to prostě neokecáš. Nejdelší letošní vyjížďka trvala 3,5 hodiny čistého času, to je prostě málo.
• Dalším poznatkem byla výbava. Vezl jsem těžký batoh (bohužel jsem ho nezvážil). Už po pár kilometrech mě strašně bolely záda. Vyřešit by to mohla nějaká kapsička na rám, nebo brašna na sedlovku. Na řidítkách jsem měl tzv. buřta, ale menších rozměrů.
• Převody. Vezl jsem kazetu 11-46z, to bylo v některých úsecích málo. Na druhou stranu bylo kolikrát snazší jít pěšky než jet na kole.
• Předem prozkoumat trasu a určit si body, kde by se daly nakoupit zásoby=míň zátěže v batohu.
• Větší bidon(y). Vezl jsem jeden 0,5l bidon s ionťákem (+dva sáčky iontáku v batohu).
• Pauzy. Tady jsem dost ztrácel. Původně jsem plánoval stavět každé dvě hodiny, ale během dne (cca od 10 do 15hod) jsem stavěl každou hodinu alespoň na 5 minut. Protáhnout si bolavá záda a najíst se. Jsem zvyklý jíst za jízdy, ale tady mi to moc nešlo.

Co s sebou?

• Určitě powerbanku. Nejdůležitější vybavení. Měl jsem velkou 20000mAh a použil jsem ji na dobití mobilu, Garminu a zadní blikačky na helmu. Asi by stačila i menší a lehčí.
• Dobré světlo. Vezl jsem dvě, ale stačilo by jedno pořádné s výměnnou baterií. Původním záměrem bylo, že jedno povezu na helmě a jedno na řidítkách. Nápad dobrej, ale vzhledem k váze navíc, kterou člověk nese na krku asi zbytečné. Navíc odpadá problém s “kinkláním” helmy. 
• Silnou hlavu. Možná to zní blbě nebo jako otřepané klišé, ale pokud se položíš v hlavě, nedojedeš.
• Dobrý kalhoty v kooperaci s krémíčkem na p*del. Pro laika úsměvné, ale je to tak.
• Zkušenosti. Fakt je dobrý vědět, jak tvoje tělo a hlava reaguje v extrémních podmínkách a situacích. Na dlouhých vzdálenostech, při nedostatku spánku…

Jídlo a pití co jsem vezl

Vzal jsem si 0,5l bidon s ionťákem a dva sáčky ionťáku, dále 3l vak na vodu, což stačilo na 6l vody. K pitnému režimu jsem přidal dvě plechovky Coca-Coly a dvě Red Bullu, které byly zbytečné, ale užitečné. Jídla jsem měl dost, celkově cca 5400 kcal (995g sacharidů, 251g tuků, 290g bílkovin), ale při vysoké fyzické zátěži jsem měl problém s příjmem, žaludek byl po gelech zalepený a klasický oběd jsem nezvládl. Pro zpestření jsem měl sušené hovězí, parenicu, hermelín, oříšky, proteinové kapsičky, proteinovky a tyčinky, k tomu Haribo medvídci a gely.

Co dál?

V cíli rezolutně říkám, že takovou 3,14čovinu už nikdy. Ale teď po pár dnech?… Při psaní tohoto článku mě stále brní prsty, nemám v nich sílu a pěst zatnu jen tak na oko. Ale emoce, tolik chybějící v cíli, se dostavily až s odstupem několika hodin. Už v pondělí jsem přemýšlel, co udělat jinak, abych se přiblížil hranici 15-ti hodin, kterou jsem si před závodem vysnil. Takže co dál? Znovu 200 nebo rovnou dospělou variantu 400? Uvidíme za rok…

Odkazy

Výsledky jsou k nahlédnutí zde.

I v roce 2024 jsem se postavil na start a report ze závodu 200 Hard 2024 si přečti zde.

<p>The post 200 Hard 2023 first appeared on Tomáš Dražan.</p>